Dříve do penze půjdou těžce pracující
V
těchto dnech se v Praze těžce rodí dohoda vlády a opozice a na tom, za jakých podmínek by měli mít lidé, kteří pracují ve fyzicky náročných profesích, možnost předčasně odejít do starobního důchodu. Přesto, že na tomto základním stanovisku panuje mezi ministerstvy a sociální demokracií shoda, tyto takzvané předdůchody si představuje každá strana jinak.
Táňa Švrčková z tiskového odboru ministerstva práce vysvětlila stanovisko MPSV takto: „Navrhujeme, aby to bylo na každém zaměstnavateli a připojištění pro zaměstnance v těžkých profesích bylo dobrovolné.“
Člen vyjednávacího týmu ČSSD Vladimír Špidla naopak obhajuje nutnost zákonem dané povinnosti v dané věci takto: „Pokud by se dobrovolně domlouvaly odbory se zaměstnavateli, jak navrhuje vláda, existovaly by předdůchody jen v podnicích, kde jsou silné odbory. Například v malých stavebních firmách by se to netýkalo nikoho.“ ČSSD požaduje, aby firmy, které zaměstnávají těžce pracující, jim připláceli 3% jejich mzdy od roku 2013 na penzijní spoření. Vyjednavači vládní koalice navrhují tuto možnost zavést až od roku 2014 a zatím nepředložili k jednání konkrétní částku či procento ze mzdy. Odhad by mělo provést ministerstvo financí. Vladimír Špidla situaci okomentoval slovy: „Je to pokrok, ale z hlediska celého důchodového systému velmi malý.“
Celá problematika má podle mne dvě zásadní roviny. První je určitě správná úvaha o tom, že by těžce pracující měli možnost mít odcházet do důchodu dříve. Pokud by totiž odcházeli až v termínu, který je nyní dán zákonem o věku odchodu do starobního důchodu, mohli by být poškozeni hned dvěma způsoby. Prvním problémem by byl zhoršující se zdravotní stav těžce pracujících a tím druhým možný pokles příjmu v době rozhodné pro výpočet důchodu právě z důvodu postupného či náhlého zhoršování zdravotního stavu. Zároveň však žijeme ve svobodné demokratické zemi, kde mají občané možnost, přiznávám, že v mnoha regionech spornou a diskutabilní, změnit zaměstnání, pokud jim z nějakých důvodů, třeba fyzická náročnost, již nevyhovuje. V úvahu musí vyjednavači vládní koalice brát i aspekt ceny práce. Ten by při překročení určitých mezí, navíc vtělených do zákonů, mohl způsobit celkovou nekonkurenceschopnost České republiky z důvodu právě příliš vysoké ceny pracovních sil. Neboť trh i s touto „komoditou“ je dnes investory posuzován mezinárodním měřítkem.
12.8.2011, Tomáš Pilař, Liberec













