eSeznam.cz

Na návrh ministra Drábka, že nezaměstnaní budou muset přijmout veřejné práce uvedla: „To budu chodit zametat? V žádném případě. Nebudu nikde dělat otroka, půjdu do předčasného důchodu. Stejně se z těch dávek vyžít nedá a přivydělat si nemůžu. Ale TOP 09 to spočítám. Lituji dne, kdy jsem tuto stranu volila. Tomu ministrovi vzkažte, že není Drábek, ale Dráb!“ Pokud paní vnímá povinnost vůči nároku na podporu v nezaměstnanosti takto, je jasné, že city a pocit ublíženosti vítězí nad rozumem. Ovšem závěrem přeci jen zvolila určité realistické řešení, odchod do předčasného důchodu.

Vzhledem k tomu, že mám v rodině i pracující seniorku ve věku 71 let, ne vždy jsem ochoten rozumět nárokům některých spoluobčanů. Názory žen, jež „vylepšují demografickou křivku“, stojí také za zvážení. Pokud jsou samoživitelkami, chtějí po státu, aby jim garantoval finanční náklady jejich výběru životního partnera nebo dokonce rozhodnutí, že se obejdou bez něho. Zároveň pak jak stát, tak ženy odmítají přijmout opodstatněnost návrhu zákona o podvržení dítěte jako součásti trestného činu podvodu. Pokud žena nesežene školku, měla by své rozhořčení obrátit proti místní správě a samosprávě, nikoliv proti vládě. Mluvčí MPSV Svrčková totiž podle mého názoru argumentuje zcela správně: „Matka, která byla před mateřskou a rodičovskou zaměstnaná a její pracovní poměr trvá, hledat práci nemusí. Jedná se tedy jen o ženy, které buď nepracovaly, nebo jejich pracovní poměr skončil. Omezení přivýdělku se vztahuje jen na podporu v nezaměstnanosti, nikoli na ostatní dávky“.

Nároky některých žen jsou dokonce až tak daleko, že by si rády vybíraly jak dlouho budou chtít pobírat rodičovský příspěvek, přesto, že před těhotenstvím nikdy nepracovaly.

Pokud by stát na takovou argumentaci přistoupil, po dvouleté či tříleté lhůtě by se dostal do situace, že by musel matkám vyplácet pomoc v hmotné nouzi. MPSV proto podle mne opět argumentuje zcela správně: „Pokud bychom rodičům dali možnost volby bez ohledu na to, zda rodič před porodem dítěte vůbec pracoval, vedlo by to k neodůvodněnému čerpání sociálních dávek, zejména pomoci v hmotné nouzi, poté, co by byl ukončen nárok na rodičovský příspěvek.“ Pokud se matka dostane do těžké situace z důvodu úmrtí živitele rodiny, mají děti nárok na sirotčí důchod. Pokud však nebyla s otcem dětí sezdána, stát opět nemůže přebírat plné finanční garance za její předchozí rozhodnutí o právní formě rodiny nebo volbu partnera. Navíc by se druhá strana, tedy muži dostávali do pozice, kdy by je ženy v podstatě nepotřebovaly, neboť stát je vždy jistější a jistě i „dlouhověký“ přispěvatel do rozpočtu než jednotlivý chlap.

Velmi kritizovaný je také záměr ministra Drábka, aby se nezaměstnaní museli hlásit na poště, což on podle mne poměrně argumentačně přesně obhajuje: „Za prvé jde jenom o to, abychom se chovali klientsky co nejpřívětivěji, a za druhé, abychom se chovali co nejefektivněji. Je přeci nesmysl, abychom někoho honili na přepážku Úřadu práce, když má sto metrů od bydliště poštu. Tak je mnohem jednodušší, aby tu svoji evidenční povinnost, ohlašovací povinnost nebo kontrolní povinnost splnil na nejbližší poště. Druhá věc je, že je to záležitost i efektivity. Česká pošta poskytuje standardní služby Czech Pointu, což jsou služby veřejné správy, to je potřeba zdůraznit, a na této přepážce stejně jako každý občan může dostat výpis z Rejstříku trestů, tak tam také může splnit svoji povinnost vůči Úřadu práce.“

Samozřejmě vždy lze vytáhnout nějaký případ člověka, jenž byl neprávem postižen škrtem té či oné dávky. Ovšem nelze finanční povinnosti zlehka přenášet jen na stát. Musíme se ptát, kde jsou otcové a prarodiče dětí a do jaké míry je stát má a může finančně nahrazovat. Zároveň jsem téměř vždy při návštěvě ÚP zaregistroval nějakého člověka, jenž se do práce rozhodně nechystal a některý se tím i nahlas chlubil. Jenomže finančí trh, který si minulý týden poměrně zásadně podal stát jako je Francie, se nebude ptát, zda paní X v obci Y sehnala pro své dítě školku. Jakékoliv škobrtnutí se tak může projevit zásadním útokem na naši měnu nebo na schopnost splácet státní dluh. Takto tvrdý finanční svět však netvoří vláda České republiky a nemá ani příliš možnost vytvářet nějakou sociální vatičku na bolístky.

16.8.2011, Tomáš Pilař, Liberec