eSeznam.cz

Náklady tohoto programu, jež byly v roce 2008 ve 35 miliard dolarů, vzrostly v roce 2010 na 65 miliard dolarů. Ministerstvo zemědělství Obamovy administrativy dokonce tvrdí, že právní nárok na něj využívá jen 66% oprávněných, což by znamenalo 65 miliónů, lidí, kteří by měli nárok na to, aby je živil stát. Podle Republikánů se náklady tohoto programu nedají nadále zvládat a navrhují seškrtání současných výdajů o 20%. Nynější potravinové poukázky jsou federálním nárokem a ten Republikáni také navrhují zrušit a zavést fixní dotaci jednotlivým státům pro chudé. Kongres USA nedávno také schválil škrt v programu WIC, jenž je výživovým a zdravotním programem určeným speciálně pro těhotné ženy, kojence a děti. Zároveň se však nedá předpokládat, že seškrtání tohoto programu podpoří Senát, ve kterém mají většinu Obamovi demokraté.

Podle Demokratů nejsou tyto dávky pro chudé nijak štědré a nárok je na ně pouze pokud se žadatel dostane pod 1,3 násobek hranice chudoby. Při žádosti na dálku se posuzuje i to, kolik osob má konkrétní rodina a jaký má majetek. Zatímco průměrná dávka je 130 dolarů, maximální dosažitelná je 200 dolarů. Dávka byla navíc kvůli recesi dočasně navýšena. Ovšem i tak chudí potřební označují pomoc potravinovými poukázkami za nízkou a tvrdí, že jsou minimálně jeden týden v měsíci o hladu. Navíc 50% příjemců potravinových poukázek jsou děti. Z těch, co tyto poukázky dostávají, jen 14% domácností má příjem nad úřední hranicí chudoby. Příjmy ve výši zhruba poloviny této hranice nebo nižší dosahuje 41% žadatelů a 18% rodin nemá příjmy vůbec žádné. Méně než 10% lidí, kteří využívají potravinové poukázky, zároveň pobírá příspěvek ze státního programu Dočasné pomoci potřebným rodinám. Nárok na potravinové poukázky není nyní nijak časově omezen a proto zatížení federálního rozpočtu USA podle Republikánů tak rychle narůstá. Tato dávka potravinových poukázek je tak velmi odlišná od podpory v nezaměstnanosti, na níž je v USA nárok maximálně 99 týdnů. Od příštího roku má být nárok na podporu v nezaměstnanosti zkrácen na maximálně 6 měsíců. Více jak 7 milionů nezaměstnaných v USA je bez práce však už déle, a od 1.1.2012 tedy nebudou již zřejmě mít nárok na podporu, pokud úprava zákona dokončí zákonodárný proces. Program zdravotní péče pro chudé Medicaid se na bezdětné dospělé ve většin států nevztahuje.

Příspěvek na bydlení není v v USA nárokovou dávkou a mnoho lidí tak o něj ani nežádá. Vzhledem k vysoké nezaměstnanosti je také momentálně pozastaveno jedno z pravidel potravinových poukázek, které stanoví nárok na ně jen 3 měsíce za 3 roky. Tím pádem jsou bez potravin jen chudí přistěhovalci bez občanství a lidé usvědčení z nějakého drogového trestného činu nebo přestupku. Potravinové dávky také okamžitě stimulují ekonomiku, neboť jsou v průběhu měsíce utraceny. Jiné peníze uvolňované do ekonomiky se mohou dostat na spořící účty nebo jiné vklady, kde růstu poptávky a oživení ekonomiky nijak nepomáhají.

Na morální hazard zachraňování bank tak v každém případě doplatí téměř všichni občané od střední třídy směrem dolů. Demokraté v USA se domnívají, že by 25% HDP mělo v budoucnu směřovat právě do sociální oblasti na ochranu chudých a střeních vrstev. Naopak Republikáni mohou argumentovat vysokými schodky rozpočtu a zadlužením rozpočtů, které nutně povede k inflaci a znehodnocení úspor zodpovědných občanů, kteří myslí na budoucnost. A to je HDP na hlavu v USA vyšší než je průměr států eurozóny.

Je také otázkou, zda by v bohatém a velkém státě jako jsou USA mělo být na poukázkách na jídlo závislých 15% až 21.6% obyvatel. Co by měli v takovém případě dělat například chudí občané Indie, Číny nebo Vietnamu. V tom kontextu také rozumím pravicovému hnutí TEA PARTY, jemuž se nejenom tato praxe nelíbí. Navíc ve skupinách chudých závislých na dávkách v USA roste populace rychlejším tempem a doslova etnicky, kulturně, pracovně a dokonce i z hlediska používání Španělštiny mění Ameriku. Ne každý však rád uslyší, že by měl mít jen tolik dětí, kolik je jich schopen uživit. Zároveň jsou v USA pravdou nespravedlivé a nepřehledné daně z příjmu.

Republikánům už však se jednou v éře Billa Clintona nevyplatilo zablokování dluhového stropu, domnívám se proto, že půjdou s Demokraty na dohodu a nechají případně administrativu Barracka Obamy, aby se v neschopnosti nastartovat ekonomické oživení sama škvařila ještě další čtyřleté volební období, pokud se například hnutí TEA PARTY nepodaří ze svého středu vyzdvihnout nějakého opravdu silného kandidáta, jenž by si zároveň dokázal zajistit mohutnou finanční podporu. Barrack Obama ve svých plánech počítá s jednou miliardou dolarů.

Tomáš Pilař, 25.7.2011, Liberec