eSeznam.cz

Opravdové problémy finančních hrozeb a problémy ekonomik států totiž nejsou vůbec řešeny. Na finančních trzích se pohybuje špatnými informacemi, investičními modelovými vzorci a stádní panikou zmítaná likvidita, jenž je kryta pouhými státními dluhy sporných kvalit. Vzhledem k tomu, že i občan, jenž by byl naprostým Neználkem, si musí všimnout v TV zprávách, jaké problémy činí státní dluhy minimálně politikům, jsou globálně myslitelné dosahy potenciální příští finanční „katastrofy“ zřejmé.

Pokud mají nyní investiční bankéři a vlády obavy ze vzrůstající nedůvěry investorů, měli by si podle mne uvědomit obrovský díl své viny. Je jejich dílem, že se investiční bankovnictví před výpraskem let 2008 a 2009 schovalo pod křídla velkých komerčních bank a vládní pomoci jak zlobivé dítě pod máminu sukni. To samou nedůvěru si poměrně snadno vybudovali politici, nebo ti takové schovávání se za „ženské“ umožnili. Při neschopnosti zákonodárných sborů USA a Obamovy administrativy řešit ekonomiku země a při stejné, ne-li horší schopnosti politiků eurozóny si nemůže být žádný investor jistý, kde je dno akciových a dluhopisových poklesů a zda se náhodou nejedná o největší historickou světovou propast. Strop finančních spekulací, jak se zdá podle „rotaček“ na peníze, je také nejasný, a tak mnozí i drobní investoři hledají investiční dveře ven a pokud se jim nedaří se svou nabídkou prodeje „dobouchat“, lezou ven z finančního trhu i sklepním okénkem, nechaje část bývalé hodnoty portfolia v místnosti, kde zdá se nikdo nic neví.

Nikdo soudný už nemůže popřít existenci dluhopisové bubliny a po jejím prasknutí to bude rána veliká. Nikdo neudělal a nenařídil udělat záchranný plot z rozumu v transakcích AIG, která bude podle mého soudu opět zralá na pád a nutnou záchranu stejně jako banky v Evropě i jinde, jež mají aktiva po kolena i výše namočena v kalné vodě podhodnoceného rizika dluhopisů států PIGS, jimž nikdo až do sedmé třídy nevysvětlil, že domácí úkoly nejsou pouhý rozmar učitelů.

V USA mnozí soudí, že Amerika může být poměrně v klidu a že problém je institucionální a dluhový a to převážně na evropské straně Atlantiku. Dost možná mají pravdu a v USA se řešení najde v prezidentských volbách příští rok. Pokud se však podíváme na politiky eurozóny a EU, připadají mi stejně bezradní, jako hypotéčníci v USA v letech 2007 – 2008, když jim bylo bankou oznámeno, že úrok jejich dluhu bude nyní nikoliv 8, ale 18 procent. Vlády i občané některých států se chovají téměř jako NINJA dlužníci, ovšem bez možnosti a chuti hypotéčníků v USA prostě nechat barák či byt propadnout.

Řecko nyní bývá na Wall Street srovnáváno s bankou Bear Stearns, jež v březnu 2008 předznamenala krizi. V té souvislosti jsou Itálie a Španělsko přirovnávány k Lehmanům a AIG, kteří by bez záchrany bývaly položily celý světový bankovní systém. Pobídky trhům typu QE, jež praktikuje Fed, nejsou politicky zrovna nejúnosnější a vypadají jako by někdo hrách na stěnu deflačních tlaků házel. Příkop politické nenávistné mezi Republikány a Demokraty je hlubší než Grand kaňonk, jen se nedá použít k bezproblémovému ekologickému zavezení státního dluhu USA. V Evropě je navíc nejednotnost politiků hledajících ono sklepní okno úniku z dluhopisové pasti komplikována tím, že mají k sobě přivázané nohy a každý se snaží unikat jiným směrem národních zájmů. Arzenály centrálních bank na obou stranách Atlantiku jsou již téměř prázdné a nedá se ani odhadnout, nakolik od roku 2008 použité zbraně zabraly. Na jedné straně na finančních trzích „řádí“ obrovská likvidita, a na druhou stranu lidé méně utrácejí, snaží se nebrat si další úvěry a nepropadat sociálně níž a níž, což sráží spotřebu a růst HDP na obou stranách oceánu. Vyhlídky nejsou zrovna růžové a úvahy občanů zejména v USA tak nabývají až groteskně reálných podob úvah, zda je lepší zlato nebo pytel pšenice, stavba bunkru nebo schránka v trezoru banky, příspěvek policii nebo koupě zbraně.

18.8.2011, Tomáš Pilař, Liberec